Krize středního věku – smrt Lazarova

Je to mýtus nebo skutečnost, se kterou je třeba s blížící se čtyřicítkou počítat?

Je vám okolo 40 až 65 lety, máte pocit, že život nějak nedává smysl, cítíte se na jednu stranu přetížení, unavení, vyhořelí, na druhou stranu nevyužití s pocitem, že není naplněný Váš potenciál?

Je možné, že prožíváte krizi středního věku.

Můj učitel čínské medicíny tvrdí, že krize středního věku je v podstatě taková druhá puberta a může se projevovat dost podobně. Touha po svobodě, odpoutat se od všeho co nás svazuje, touha ještě si užít život a něco poznat, pocit, že partner není dost dobrý, že práce není dost dobrá, že je třeba vše vyměnit, udělat jinak, spálit mosty, vylít vaničku i s dítětem..... začít prostě a jednoduše úplně od začátku.

Když si uvědomíme, že lidé mezi 40 a 50 jsou většinou rodiče dospívajících dětí, může se stát, že je najednou puberťáků plný dům. Pro člověka, který touto krizí prochází, to může být docela náročné období, pro jeho blízké mnohdy ještě náročnější.

Jak touto krizí projít bez újmy a ještě posíleni?

Za prvé je důležité přijmout krizi (v podstatě jakoukoliv) jako nedílnou součást života, na které se dá vyrůst.

Za druhé je skvělé si uvědomit, že procházíme krizí a tedy nedělat v tomto období unáhlená a zásadní rozhodnutí. To pnutí, které člověk v tomto období může pociťovat v těle se může zdát někdy až nesnesitelné. Jindy zase pocity vyčerpání zavání až depresivními stavy. Není lehké si říci: ok, je to jen takové nutkání, kterému nebudu dávat pozornost. V tomto období často ani nedokážeme dobře vyhodnotit nakolik jsou pocity nespokojenosti oprávněné a nakolik nám jen odvádí pozornost od toho skutečně důležitého. Zde pomůže ověřené: nedělat rozhodnutí, když si nejsme jistí. Dát si dostatek času a učit se důvěře, že pokud se má skutečně něco změnit, tak se to nakonec také změní. Od nás to vyžaduje bdělou pozornost a ochotu změnu přijmout a nebránit se jí, ale ani ji aktivně nevyhledávat. Využít vyčkávací přístup, něco ve smyslu: Máli se to stát, tak se to nakonec také stane.

Za třetí je důležité si uvědomit, že nic vnějšího pravděpodobně naše pocity nezpůsobuje. Ty pocity jsou prostě a jednoduše v nás. Kdybychom byli natolik vědomí, že bychom se na sebe dokázali dívat s nadhledem, jakoby z výšky, pozorovali bychom se s velkým soucitem, ale bez obviňování druhých.

Je skutečně nutné v tomto období vyměnit partnera?

Rozpady manželství - partnerství jsou častou součástí krize středního věku. Může to být jedna z nejtěžších zkoušek partnerství, zejména pokud partneři prochází krizí najednou. Velmi často se nám totiž stává, že naše stíny a bolesti partner zrcadlí a zesiluje. Někdy to může být až nesnesitelné. Pokud jsme natolik vědomí, že dokážeme vnímat, že to co nás skutečně trápí, štve nebo irituje není ani tak partner, jako spíš naše vnitřní nespokojenost, máme z půlky vyhráno. Rozhodně je dobré v tomto období vyhledat pomoc, podporu, čas pro zastavení a pobyt o samotě. Je velmi důležité své pocity komunikovat, sdílet, pojmenovávat čím procházíme, tak abychom vinu neházeli na partnera.

Víc mluvit o sobě, svých pocitech než o tom druhém. Pokud partneři krizí projdou vědomě, pokud komunikují, pokud je na obou stranách snaha partnerství zachovat a něco pro to udělat, je velká šance, že krize partnery posílí a jejich vzájemný vztah i lásku prohloubí.

Změna partnera je často jedna z prvních možností, která nás napadne, pokud krizí středního věku prožíváme. A pokud je po ruce někdo, kdo je ochotný s námi flirtovat nebo do koho se zamilujeme a on nám lásku opětuje, je rozpad partnerství či rodiny velmi blízko. Tady mohou pomoci informace o tom, jaký rozdíl je mezi zamilovaností a skutečnou láskou.

Zamilovanost je totiž hormonální koktejl, který je sice velmi příjemný, ale dříve nebo později odezní. V tomto období máme na nose růžové brýle a svět se nám jeví dokonalý. Je to však jen dočasný stav, který si na nás příroda vymyslela zejména kvůli rozmnožování. Skutečná láska není jen příjemný fyzický pocit. Skutečná láska je stav bytí, kdy jsme natolik spokojení sami v sobě, že dokážeme bezpodmínečně milovat i toho kdo je vedle nás. A dostat se k tomuto vnitřními zdroji lásky opravdu trvá a někdy na to nestačí ani celý život. Změnou partnerů to většinou nevyřešíme, jen oddálíme to, po čem skutečně toužíme. Honíme se za příjemnými pocity, ale to skutečně důležité nám může unikat.

Pokud přichází touha po svobodě, dobrodružství, odpoutání, po nové lásce a silných zážitcích, je velmi užitečné si uvědomit, kde touhy v našem těle pramení a co mají za úkol. Zde jsem se inspirovala v knize Genové klíče.

Touha, ve své stínové podobě je v podstatě genetický hlad, jehož skutečným úkolem je přimět lidi, aby dělali chyby, a mohli se tak vyvíjet. Je mnohem pravděpodobnější, že nás touha zabije, než že by nás ochránila. Skutečný hlad pocházející z touhy, je hlad po zkušenostech. Pokud existuje něco, co ještě lidstvo nezkusilo, hlad touhy bude uvnitř někoho z nás naléhat, aby to zkusil – bez ohledu na to, jak bizarní nebo zvrácené to může být. Touha má za úkol nás jako lidstvo rozvíjet a vyzkoušet mnoho cest a cestiček, i ty slepé, aby se zjistilo, které přináší největší službu celku. I když je touha sama o sobě čistým impulsem přírody, který nám a životu celkově dodává velké množství energie, má tendenci nás také dohánět k šílenství a může být nazírána jako zdroj veškerého lidského utrpení. Svou touhu ale nemůžeme překonat nebo potlačit a v podstatě ani se jí oddat. Pokud ji popíráme ničíme sami sebe ze vnitř, pokud ji následujeme ničíme opět sami sebe. Jak se vymotat z bludného kruhu? Je třeba vstoupit do daru lehkosti, kdy víme, že touhu nemusíme nutně naplnit, ale musíme ji procítit. Někdy za ní musíme jít, abychom se něčemu naučili, ale obecně je potřeba vědět, že naplnění touhy je klam. Už víme, že je jedno, zda budeme touhu následovat nebo ne, protože ani jedno nepovede k trvalému pocitu klidu. To znamená, že touha už nemá nad námi takovou moc, abychom jí propadli. V podstatě jsou touhy jako hosté, které pozveme na čaj. Buď zase odejdou, až přijde jejich čas, nebo zůstanou a trvají na tom, že chtějí být naplněny....(text z knihy Genové klíče – upraven a zkrácen)

Krize středního věku se také připodobňuje smrti Lazarově z biblického příběhu.

Kdy Ježíš dostal zprávu, že jeho blízký přítel je nemocný a umírá, přesto počkal ještě 3 dny než se vydal na cestu. Když na místo dorazil, Lazar už byl mrtev a ležel v hrobě. Ježíšovi bylo vyčítáno, proč nepřišel dřív, proč nechal Lazara zemřít, jenže on věděl proč to udělal. Zázrak zmrtvýchvstání Lazara byl jeden z největších zázraků, které Ježíš za svůj život vykonal. A tak to je i v období krize středního věku. Pokud se nám jí podaří projít a nepošlapat všechny dary, které nám život do té doby nadělil, máme velkou šanci zažít zázrak znovuzrození do nového životního období a tato zkušenost může být v konečném důsledku velmi posilující.

Jednou jsem slyšela příběh z Indie, že dříve muži v Indii od 18 do 45 pracovali, aby zabezpečili rodinu. Od 45 do 60 se věnovali meditaci, uvnitřnění a dobročinnosti, aby se mohli stát moudrým stařešinou a obohatit tím novou generaci. Dá se tedy říci, že tímto přístupem se krizi středního věku předcházelo.

Jsem ráda, že už se o krizi středního věku neuvažuje jako o nějakém výmyslu nebo mýtu. Dává to naději, že lidé, kteří touto krizí prochází najdou odborníky a podporu k tomu, aby krizí prošli s co možná nejmenšími ztrátami na duši i na těle.

S úctou k našim krizím a ponorkám

Katy Sacharí

Semináře pro partnery i jednotlivce:  Vědomé partnerství a milování, Jak růst na svých stínech, Partnerské ponory - poutě do Španělského Garabandalu a další najdte na stránce Živé semináře