Já: Jáchymku, co to máš u ouška? Počkej, tobě teče něco z ouška? Jáchymku, bolí tě ouško?

Jája: Ne, nebolí.

Já: Ale, tobě teče z ouška!

Jája: Hm...

---

Tak nějak to začalo. Byl únor 2015 a nejmladšímu synovi z ničeho nic začalo téct z ouška – něco jako rýma, ale z ouška! Vrátili jsme se z hor, z dovolené, lyžování, plavání. Zrovna jsem získala hezkou práci na částečný úvazek a k tomu náš čerstvý tříleťáček občas zkouší jít do nové lesní školičky. Dost změn na to, aby se objevil nesouhlas a tělíčko zaprotestovalo. Jsem v klidu, je potřeba zpomalit. Se synkem si povídám, co ho trápí, co se mu líbí a nelíbí. A ouško začínáme léčit mentálně a bylinkami, ale žádná změna se neobjevuje. Ouško teče a teče a zdá se, že se to spíš horší.

Hm, to se mi nelíbí. Vzpomenu si, že v Dobřichovicích je Centrum komplexní péče i s ORL, tak se objednáme a vyrazíme se do ouška mrknout, ať víme co se děje. Lékařka je vyděšená, okamžitě předepisuje antibiotika a straší. Takový komplexní přístup jsem opravdu nečekala. Vyzvedáváme ATB v lékárně, ostatní léky, které lékařka předepsala, vyzvednout odmítám. Musím se zastavit a přemýšlet. Dovolám se své tehdejší pediatričce (nyní homeopatka) a popisuji situaci: „Je naprosto v pohodě, nic ho nebolí, nemá rýmu ani kašel, dobře spí i jí, „jen“ mu teče ucho.“ Dostáváme kontakt na ORL lékařku, homeopatku, která pracuje i s čínskou medicínou v Dobříši a doporučení, že ATB dávat zatím nemáme. Děkuji za tento přístup.  

Objednali jsme se a trochu se staženým žaludkem čekáme v neútulné čekárně polikliniky. Vybavují se mi mé zážitky z dětství, v čekárně před ORL jsem se něco naseděla! Čekáme dost dlouho, ale pak zjišťuji proč. Lékařka si nás nechala na konec, aby se nám mohla opravdu věnovat. Byl to balzám na duši. Její přístup, otázky, rady, doporučení, podpora. "Nemocné levé ucho, to je problém s matkou :), ale nebojte se, přichází jaro, to bude všechno dobré." Žádné strašení, výčitky. Odcházíme s bylinnými kapkami a homeopatiky, s tím, že to bez ATB zvládneme.

Cestou domů cítím velké štěstí a úlevu. Jsem ráda, že to jde i takhle. Volám mamince a říkám: „Mami, tato zkušenost léčí celou naši generaci. My jsme vždy ty doktory poslouchali na slovo, skákali jak oni pískali a najednou si vybíráme, komunikujeme, respektujeme! To je velký posun!“ To jsem ještě netušila, že to s tím léčení generací je velká pravda. Doma najdu dopis od Mudr. z Centra komplexní péče, zasílá nám vyšetření: Streptokok – MASIVNĚ, okamžitě zahajte ATB léčbu!!!

Bylinky a homeopatika rychle zabírají a ouško je za pár dnů fit.

Jenže něco v naší rodové linii si žádá vyléčit, a to není jen tak. Nepřejdou ani tři týdny a výtok z ucha se vrací v takové síle a zelené barvě, že začínám rychle přemýšlet co dál a když muž začne panikařit, že takhle to dál nejde, saháme po ATB, které máme doma. Říkám si: „Možná mě to má vést k pokoře, že někdy je klasická medicína prostě potřebná.“ ATB jsou naštěstí nižší gramáž a Jáchyma nijak zásadně nezatěžují, krásně jí, spí, nemá střevní obtíže. Ale nezabírají. Začínám si zoufat, ptám se intuice (andělů), kdy se ouško uzdraví? Dostávám odpověď: „V pondělí.“ To je desátý den od zahájení léčby ATB a přesně tak se stane. Ucho neteče, já si oddechuji. Tak snad už bude dobře.

Nepřejdou ani tři týdny a Jáchymovi opět začíná z ucha vytékat žlutý hnis! Toto přece znám! Sice v jiné podobě, velmi bolavé, Jáchym je naštěstí bez bolestí a úplně v pohodě, ale přece. Každý měsíc ATB, píchání uší, stále dokola. Tohle jsem zažívala celé dětství, a takhle už tedy ne! Opět zahajuji léčbu vším možným.- slivovice, švédské kapky, Audiron. Píšu opět pediatričce, doporučuje homeopatika. Sedám a píšu, vysvětluji, pracuji s psychosomatikou, mentálním léčením, automatickou kresbou, povídám příběhy, odpouštím a žádám o odpuštění. Mluvím s anděli, modlím se a snažím se přijít na to, proč je ouško nemocné. Proč pláče? Co nechce slyšet? Do školky chodí minimálně, jen když už to opravdu nejde jinak. Když potřebuji do práce, jde se mnou. Nevím…Ale když se zastavím, sednu si a ztiším se, mám v nitru velký klid. Slyším, že je vše v pořádku, že to chce svůj čas, že se nemám bát. Ptám se, kdy se ouško uzdraví, ale odpověď nepřichází…

Pediatrička doporučuje vyzkoušet Kraniosakrární terapii. Mám typy na dvě terapeutky. Zkouším jednu, může až za 14 dní. Ta druhá může za dva dny. Objednávám nás. Volá mi máma, že k nám na pár dní přijedou a mě napadá: „Mami, nechceš jít s námi na Kraniosakrární terapii? Je to velmi jemná, spíš energetická masáž, nebudeš muset nic dělat. Taky si měla nemocné levé ucho, já také, Jáchym má taky nemocné levé ucho. Třeba bude lepší, když tam budeme všichni.“ Máma souhlasí. Netuší, že bez ní by to pravděpodobně nešlo!

Je středa ráno, krásný slunečný červnový den (ucho léčíme 4. měsíc!). Usedáme v příjemné místnosti a milá terapeutka Lenka začíná. "Je skvělé, že jste přišli a rovnou tři generace. V tuto chvíli bych doporučila postavit rodinné konstelace, co myslíte?" Já se trochu lekám, ale máma kupodivu souhlasí a začíná se pracovat. Vlastně celá konstelace je o mámě a otvírá se velké množství témat. Pro mne zásadní moment, kdy máma pracuje s bolestí ucha v podobě kamene, terapeutka se jí ptá: "Co s ním mám udělat?" Máma odpoví: "Odhodit někam hodně daleko!" Terapeutka vezme kámen a odnese do rohu místnosti. V tu chvíli si náš Jáchym, který si celou dobu hrál s hračkami, stoupne, jde ke kameni a vezme ho do náruče. A je mi to jasné! Když jeden břemeno odhodí, jiný ho převezme. Do té doby, než se někdo nerozhodne příčinu opravdu vyléčit.

Celá konstelace vyzněla tak, že v mámině případě bolest přicházela proto, aby byla viděna a slyšena. Byla jako páté, nejmladší dítě a jen když měla bolesti, tak jí byla věnována pozornost. Osobně jsem to měla v dětství podobně. Nemyslím si, že bych měla málo pozornosti, ale rozhodně jsem měla málo kontaktu. A ten přicházel zejména, když jsme byli nemocní.

Je mi jasné, že konstelace nemusí ouško hned vyléčit, často to trvá až rok, než práce v konstelaci udělá změnu na fyzické rovině. Ale cítím, že jsme objevili velmi důležité informace. Jsem ráda, že začíná léto, končí mi projekt a budu moci Jáchymkovi věnovat maximální péči.

Celé léto je jako na autodráze. Zkoušíme další možnosti, pracuji se starými programy. Vždy na chvíli ouško přestane téct a pak se znovu vrátí. Na podzim si vyrobím MMS a zase na chvíli ouško přestane téct.

Stavím si novou konstelaci na ouško, protože už opravu nevím jak dál. Naučila jsem se si rodinné konstelace stavit sama a velmi dobře mi to funguje. Místo lidí používám polštářky. Tato konstelace je velmi důležitá. Když si stoupnu na polštář s názvem Jáchymovo ucho – nemoc, děje se toto:

Okamžitě se ze mě stává černá velká příšera, obrovský netopýr. Ptám se: co děláš v uchu? Mým cílem je strašit. Je tvým cílem ublížit? Ne, mým cílem je strašit, pokud jsou lidé vyděšení, ublíží si sami. Baví mě, že mám nad vámi takovou moc, nad tebou a celou rodinou. Jak se jmenuješ? Streptokok, mým cílem je šířit strach a jsem živen strachem. Jak tě můžeme zlikvidovat, pomůže MMS? Velmi mě oslabí, ale zůstanu a můžu se projevit v budoucnu. Pomůže Zepper? Ne! Jak to, on v těle nic neničí? Ničí, ale na mě nemá vliv. Co voda? Ta mě posiluje, co teplo - posiluje, co zima, nic se mnou nedělá, co kapky (na chvíli nám pomohly kapky na zlepšení PH v uchu)- neublíží mi, trochu mi znemožnili se prosazovat, ale velmi brzy jsem získal svou sílu. Co tě zničí? Opak strachu: láska a důvěra. Co to znamená? Pokud budete Jáchyma a jeho ucho plně milovat a důvěřovat v jeho uzdravení, uzdraví se. Zbavíte se strachu. Jak to, že jsem dostala při poslední konstelaci růži? Myslela jsem, že už bude ucho zdravé. Byl to dar, mohli jste v klidu s mužem odcestovat, užít si volno, ucho se na chvíli uzdravilo, ale síla se vrátila. Byl to dar od andělů. Růže znamená květinu - dar, ale trny jsou trnitá cesta, která ještě nekončí. Na chvíli se uleví, ale jde se dál. Děkuji za tvou pomoc, udělám maximum, aby v tomto případě láska a důvěra zvítězila!

Vystupuji z konstelace. Druhý den volám mámě, že nesmíme mít strach! Sama se strachem hodně bojuji, zejména v noci. Někdy mne úplně přepadá panika, ale přes den se mi daří se nebát. Ucho v tuto chvíli léčíme ¾ roku!

Kamarádka mi doporučuje homeopata. Moc tomu nevěřím, už jsme vyzkoušeli několik homeopatik. Celkově jsem nikdy homeopatii moc nevěřila. Ale protože už nevím co, objednám nás k homeopatovi, pracuje s konstituční homeopatií. Schůzka u něho je jako u výslechu. Milion otázek, na některé ani nedokážu odpovědět, odcházím a připadám si úplně vysátá. Dozvěděla jsem se, že ten nesoulad, který si Jáchym v těle nese se poprvé projevil, když mu byly 3 měsíce, skrze ekzém. Ten jsme léčili konopnou mastí a zabralo to, jenže konopná mast prý funguje podobně jako kortikoidy, zatlačí problém do těla. Teď je potřeba vyléčit tečení ucha, ale objeví se zpět ekzém. Hodně uvažuji, zda homeopatika vůbec nasadit. Máme dát jen 4 kapky v jeden den a má být hotovo! Konec léčby a jen čekat, co se stane. Týden čekám, než homeopatika objednám, mám z toho respekt. Ale ucho se opět stále zhoršuje. Už přestalo zabírat i MMS. S modlitbou a prosbou – pokud by měly ublížit, ať raději nezaberou vůbec, nasazuji homeopatika. Ucho ten den teče hodně masivně. Večer poslední kapka homeopatik a uvidíme co ráno. A STAL SE ZÁZRAK! Ráno ucho neteče! Neuvěřitelné, ale čekám, co bude dál. Ucho už je od té doby zdravé, ale do týdne se rozjíždí silný ekzém…

Další homeopatika dostáváme na ekzém, ale tentokrát cítím, že to nebyla správná volba. A taky se ekzém zhoršuje. Cítím, že to potřebuje celkovou očistu a vzpomenu si na detoxikační sirupy od Jonáše. Nasazujeme léčbu sirupy. To je tak na 3 měsíce, než vypije všech 5 sirupů. Po každé lahvičce přijde nějaké extrémní zhoršení, ale pak se zas vše uklidňuje. Cítím, že je to informace, že detoxikace funguje. Poslední lahvička, ekzém se velmi zlepšil, ale stále je. Poslední dávka a ekzém mizí! Je březen 2016! Léčba po roce ukončena. Ucho neteče a ekzém zmizel.

V tuto chvíli je to už více než rok od uzdravení a problémy se již nevrátily. Vím, že jsem tenkrát udělala pro vyléčení naprosté maximum. Mohla jsem zvolit instantní řešení v podobě antibiotik a jiných léků (často tento problém končí až operací ucha), ale nic by se nevyřešilo. Tato velmi dlouhá léčba vedla k tomu, že se otevřelo mnoho škodlivých vzorců v rodině, které byly očištěny. A hlavně jsem se zbavila dalšího strachu. Od té doby Jáchym 2x přišel v noci s tím, že ho bolí ouško, hodně plakal, ale vždy naprosto bez obavy a paniky pomohlo mentální léčení – jednou jsem se musela omluvit, že jsem mu zavřela dveře a nepustila ho do místnosti a podruhé jsme jeho dva spolužáky ze školky "vystřelili na měsíc a spláchli do záchodu." Pouze tak málo stačilo k tomu, že žádná další bolest už nepokračovala a ráno bylo vše v pořádku.

Nyní se už na celou situaci mohu podívat s velkým nadhledem. Neuvěřitelně moc mi to dalo! Byla to úžasná zkušenost, a hlavně velké posílení víry ve vlastní intuici, důvěru v život.  

Vím, že žádná z metod, kterou jsme vyzkoušeli by nepomohla, kdyby nebyla celá ta práce kolem. Vím, že homeopatika mohla tak okamžitě zabrat jen proto, že už byla velká práce za námi. Tímto příběhem chci podpořit všechny, které trápí nějaká nemoc. Nemoci nám zrcadlí nesoulad v rodinách, ve vztazích a otevírají staré, možná prastaré rány a nefunkční programy. Tím nám nabízí možnost vše otevřít a vyčistit a stát se více vědomějšími lidmi a zbavit se starých vzorců a strachů.

A to stojí za to! Tento příběh jsem rozepsala už hodně dávno, ale vůbec jsem ho nemohla dopsat. Až nyní. Vrátila jsem se k mým tehdejším zápiskům a vše si pročetla a pak jsem se rozplakala. Rozplakala jsem se štěstím! Dokázali jsme to, opravdu jsme to dokázali!

Láska a důvěra zvítězila nad nedůvěrou a strachem.

Děkuji, že jste dočetli až sem

Kateřina Sacharí

www.zenaluna.cz a www.prirozenaantikoncepce.cz