Jak lípa za přirozené porody prodělala císařský řez

Ohlédnutí za 3. ročníkem Celonárodní poutě na podporu přirozených porodů.

Je červen a už to zase přichází. Podivný stres, že musím vytvořit událost a pozvat co nejvíce lidí na pouť, která se má v letošním roce uskutečnit již po třetí. Nějak se mi do toho nechce. Má to všechno vůbec smysl? Třeba ani nikdo nepřijede…

Ale letos mám jasný záměr. V loňském roce jsme zasadili v geografickém středu v Číhošti lípu a myslím, že by bylo skvělé, aby všichni příchozí věděli, proč a za jakým účelem lípa v Číhošti roste. Oslovila jsem lesní školku Hvozdík, aby nám s dětmi vyrobili pamětní desku, kterou k lípě přineseme.

Ano, letos to má určitě smysl. Uvědomuji si, že to nejhorší, co se může stát je, že na Číhošť přijedeme sami…. a to by vlastně vůbec nebylo špatné :), uklidňuji se a nechávám vše plynout. S rozesíláním pozvánek mi nakonec pomáhá Pavla Kupčo (moc díky!) a všechno se tak nějak uspořádává samo.

Poučila jsem se z předchozích ročníků, že pokud akci organizuji, potřebuji někoho, kdo povede rituál a kruhové tance, které se snažím každým rokem do programu zařazovat. Děkuji Miladě Chalupové http://www.tancime.cz/news/milada-chalupova/, že již potřetí přijela na Číhošť a provedla nás kruhovými tanci, už si bez toho ani nedovedu pouť představit.  A letos nově přijala pozvání i Ivana Megová http://www.zenskekruhy.cz/, která vytvořila nezapomenutelný rituál. K tomu se ještě připojila zpráva od Handi a Váši, úžasných lidí, kteří přijeli a podpořili celou akci hudebně. Když se k tomu přidala informace, že celou sobotu bude jasno, už jsem neměla jedinou pochybnost, že se letošní setkání povede.

V pátek, den před samotnou poutí, jsem pekla chleba a připravovala další dobroty na společnou hostinu. V ten den, mi také Hanka Gazdová, zakladatelka lesní školky Hvozdík, přinesla vyrobenou pamětní desku. Musím napsat, že mi svou kreativitou, barevností a velikostí, doslova vyrazila dech :). To jsem nečekala! Ale překvapení bylo určitě pozitivní a bylo mi jasné, že tato deska se bude líbit.

V sobotu ráno cítím všeobecnou pohodu, balíme vše do auta a poprvé vyrážíme v plném počtu do Číhošti. Jediným zádrhelem je objížďka, kterou potkáváme, ale ta nás jen mírně zpomalí, nemůže nás zastavit na naší důležité pouti.

Číhošť nás vítá svou klidnou atmosférou, obloha bez mráčku, co víc si přát. Je to poprvé, co zažíváme tak příjemný příjezd. Dvě předchozí poutě se neobešly bez deště a zimy.  U geografického středu prostírám červené látky, které budou po celou dobu sloužit jako slavnostní tabule plné dobrůtek všeho druhu. A jakmile prostřu, již přichází první poutníci.

„Vítám vás ve středu, v sobotu.":) Poutníci ze všech koutů naší země se začínají scházet, přibývají děti, které již mají připravený výtvarný koutek, a na všechny čeká velký, asi 80kg kámen k pomalování, který jsme v létě vytáhli z krásné české řeky Svratky.

Přichází rodiny, jednotlivci, děti, pejsci, každý si nese své poselství, svůj příběh. Když přijde Martin Nemrava a Natálie Sedlická z projektu Jak jinak, Martin si hned všimne, že něco není v pořádku. Ptá se: „Kde je naše lípa? Byla tady a teď už tu není!“ A nám ostatním, kteří jsme do té doby měli plnou hlavu příprav, to najednou dochází. Někdo lípu přesadil! V minulém roce jsme velmi pečlivě vybírali vhodné místo k zasazení. Stálo nás poměrně dost času, energie, vyjednávání i emocí než jsme se na jednom místě opravdu shodli, místostarosta naši volbu posvětil. A najednou někdo lípu z jejího místa „vyříznul“ a přesadil o kousek dál. Zasadili ji „hezky“ do pravidelného půlkruhu stromů, tak aby nevybočovala z řady, aby zapadla. Stojíme a mlčíme. Tak nějak je nám to jasné. Žijeme v systému, kde velké procento žen prodělá císařský řez a mnoho zásahů do porodu jen proto, že jejich těhotenství nezapadá do tabulek. Naše lípa také nezapadala. Její místo bylo zvoleno intuitivně s láskou a respektem a to se neodpouští. Rozhodli jsme se, že nás ani tento velký zásah nerozhodí. Že pokračujeme dál. Že se nedáme a znovu uděláme maximum, abychom pozvedli energii, touhu a lásku v našich srdcích a tím napomohli ke změně a zejména svobodné volbě v naší zemi.

Blíží se 13. hodina a nastal čas na sdílecí kruh. Pro mě je to chvíle, kterou mám na pouti nejraději. Velmi si vážím všech, kteří nebojácně přeberou „mluvící totem“ a tím si vezmou slovo. Je to prostor, kdy každý může přispět svou zprávou, příběhem, podporou. A mám radost, že se opravdu téměř všichni zapojili a že se po celou dobu udržel prostor pozornosti a respektu, i přes houf běhajících dětí a traktor, který nedaleko vyorával brambory :). Příběhy a poselství jsou krásné, veselé i smutné, plné naděje a někdy i zklamání. Úžasné je, že poukazují na to, jak jsme každý jiný a že každý potřebujeme, nejen k porodu, něco jiného. Nejsme skupina fanatiků, kteří prosazují za každou cenu přirozený porod, porod doma. Jsme lidé, každý si prošel svou vlastní zkušeností, ať pozitivní nebo negativní. Jsme lidé, kteří potřebují podporu, jsme lidé, kteří potřebují mít možnost zvolit si to nejlepší pro nás a pro naše děti. Jsou příběhy při kterých pláčeme, jsou takové při kterých se usmíváme. Ano, to je život. A jen ve chvíli, kdy máme škálu možností, z kterých si můžeme vybírat, je možné našimi životy procházet tak nějak hladce. Nemusíme se „cpát“ do něčeho, co nám nevyhovuje. A proto jsme se sešli. Abychom zažili, že podporu máme, že je nás víc a že rozhodnutí jít životem s možností volby, je možné. A také proto, abychom tuto myšlenku rozšířili po celé naší zemi.

Po sdílecím kruhu následoval první kruhový tanec: uctění matky země. Kruhové tance jsou úžasné v tom, že krásně dokážou propojovat, což byl skvělý začátek k následujícímu rituálu. Ten začal uctěním všech živlů: vody, země, ohně a vzduchu, přičemž vzduch nás doprovázel nejvíce, protože začalo foukat a bylo téměř nemožné udržet hořící svíčky, ale to nás neodradilo pokračovat dál. Ivana nás očistila voňavou šalvějí a pak mocným hlasem, který se nesl daleko do celého kraje, zavolala velkou Bohyni Matku, aby náš rituál podpořila. K lípě jsme položili pamětní desku, položili kámen, na který při rituálu mohl každý namalovat své poselství. Také jsme vyslovili svá přání, která jsme za pomocí stužek vložili do koruny lípy, aby se tak přání šířila a plnila celou naší zemí. Byl to krásný a slavností prožitek. Doprovázeli nás hudebníci na didgeridoo, kytaru, flétnu i bubínky. V rituálu, tancích i zpěvu byla velká síla a nepochybuji o tom, že ponesou své ovoce.

Dále se setkání neslo v přátelském, veselém a tvořivém duchu. Bylo mi ctí setkat se s tolika krásnými lidmi a popovídat si. Radost mi udělala i Hanka Farkačová, která byla letos na pouti poprvé. Začátkem roku 2013 jsme se setkaly na modlitbě za přirozené porody, já jsem tam tehdy poprvé nahlas vyslovila své přání, že bych chtěla uspořádat Celonárodní pouť, která by spojovala všechny, kteří chtějí v našem porodnictví něco změnit. A už v září 2013 se tento můj sen zhmotnil ve skutečnost a letos pouť proběhla potřetí. Bylo milé si připomenout, jakou nejistotu jsem tehdy cítila, jak málo jsem věřila, že jsem schopná setkání uspořádat.

Na konci dne se mnozí z nás setkali u Nezdínské studánky, která nás občerstvila svou výbornou, léčivou vodou a s radostí v srdcích, jsme se vypravili k našim domovům.

Mám velikou radost, že jsem toho všeho spolutvůrcem. Děkuji všem, kteří pouť podporovali, kteří zavolali nebo poslali zprávu s vyjádřením podpory, ale zejména těm, kteří si udělali čas a opravdu do Číhošti přijeli. Bez vás by to nešlo, bez nás by to nešlo. Změny mohou přijít a ve chvíli kdy jsme schopní se propojit a podpořit, přijdou rychleji.

Těším se na příští 4. ročník, který pravděpodobně proběhne  10.9.2016. Pokud to bude toto datum, bude nás doprovázet místo dosavadní číslice 2, číslice 1. A ta nese poselství: otevírají se nové příležitosti a vaše myšlenky se rekordní rychlostí stávají realitou. Tak to zní pozitivně :)

Pojďme do toho a kdo se chce zapojit, už nyní může vstoupit do nově otevřené skupiny Celonárodní pouť za přirozené porody na facebooku a mít tak všechny informace včas: https://www.facebook.com/groups/1625393897722810/?fref=ts

A ještě praktické informace:

Sešlo se nás odhadem okolo 100 poutníků malých, velkých i zvířecích.

Pamětní deska, kterou jsme přinesli k lípě, byla uhrazena ze sbírky, která proběhla v minulém roce. Lesní školka Hvozdík obdržela 1000Kč.

V letošním roce se na program vybrala částka 1487Kč. Částka 1000 Kč byla rozdělena mezi Miladu a Ivanu, které nás provázely programem a tímto skromným darem vyjadřujeme velké Díky! Částka 487 Kč bude bohužel použita na odstranění škod, způsobené pomalováním konstrukce vitríny od dětí, které jsme neuhlídali. Je to dobrá zkušenost pro příště.

Přeji nám všem, abychom zůstávali i mimo pouť ve svém středu.

Krásné dny.

Kateřina Juřenčáková

www.zenaluna.cz