Zprávy z nebe vyjdou z tebe. Není větší vesmír než ten, který se ukrývá v našem vnitřním světě. Naše třetí oko nám primárně pomáhat k tomu, abychom konečně uviděli, co je uvnitř.

Setkání s vnitřním průvodce po tantrické meditaci 26.7.2018

Nástroje, které v tomto období vývoje planety dostáváme v západních zemích k dispozici, nám mají pomáhat skutečně uvidět. Mnoho lidí se vrhlo na prozkoumávání a učení jógy, tantry, taoismu a dalších východních nauk. Není to náhoda. Tyto nauky pomáhají dostat se skrze tělo ke své duši. Má to i svá nebezpečí. Mnoho lidí to nepochopí a zůstávají jen v první kroku, a to v práci s tělem. Čím víc jsou však na této práci závislí, tím větší si tvoří smyčku a posilují svoje ego. Východní techniky byly primárně vyvinuty k tomu, abychom skrze práci s tělem překonaly odpory, bloky a traumata a dostali se do láskyplného vědomí našeho vnitřního prožívání až k nejvyšší možné energii v našem těle, k našemu srdci.

---

„Ukáži ti, kdo je člověk.“ Řekl mi můj průvodce.

A ukázal mi bytost, krásnou jako světlo samo. Člověk je dokonalý. Není možné, aby nebyl. Člověk je představitelem totálního paradoxu. Spojuje nespojitelné a propojuje nepropojitelné. V člověku se setkávají všechny duality vesmíru. V Člověku se potkává nebe a země, božství a lidství, světlo a temnota, radost a smutek, mužské a ženské, studené i teplé, vědomí i nevědomí…. Skrze člověka se dokonale zjevuje něco, co nebylo dříve možné.

"A Bůh uviděl, že to je velmi dobré!"

---

„Šiř toto!“ Řekl můj učitel

Nové období, které přichází a ve kterém se právě nacházíme je období chaosu. Období vlády pořádku je u konce. Přichází období, kdy z mnoha úhlů pohledu se bude zdát, že už nic není v pořádku. Ale i toto období je dobré. Učí lidstvo odevzdání. Ve chvíli kdy máme pořádek, strukturu, zákony, věříme, že se máme čeho držet. Že když budeme dělat to či ono, budeme žít dobře a odměna nás za to nemine.

Nové období nám přichází říci: už se není čeho držet! Všechno je jinak. Jediné, čemu můžeš věřit, je světlo. Jediné, co ti může dát navigaci, je cesta ke světlu. Světlo je v tomto čase jediný navigátor, a i to světlo možná na chvíli pohasne, aby ani tomu se nedalo věřit. Čas paradoxu a chaosu nastává, a to je velká zkušenost pro lidstvo. Vede nás to k totálnímu odevzdání. Když se není čeho držet, musí se pustit. Pokud člověk pochopí, že nemá život ve své moci, najde skutečnou důvěru v život a v Boha, který je v nás. A pak se může skrze nás konečně zjevit naše opravdová cesta lásky.

Není ale potřeba se bát. Utrpení prožijí jen ti, kteří se neumí odevzdat životu. Kteří stále ještě chtějí vše držet svou mocí a silou. V tyto dny máme jedinečnou příležitost zkoušet si, jak na tom jsme. Umíme se odevzdat, přijmout láskyplně svůj život přesně takový jaký je, aby díky důvěře mohl konečně rozkvést k plnosti? Naše tělo nám denně vytváří tisíce malých obran, bariér a odporů. V tomto čase máme jedinečnou příležitost na tyto bariéry a odpory nahlédnout a uvidět je. Zkoušejte láskyplně procházet těmito odpory. Zkoušejte vystupovat z komfortu, ze svých bezpečných domovů a pozorovat, jak velkým odporem na to vaše tělo reaguje. Postěte se, meditujete, modlete se, polévejte se studenou vodou, putujte, dělejte cokoliv, co pomáhá plně pocítit tělo a jeho odpory. Když je totiž nahlédnete, můžete začít pracovat na jejich rozpuštění. Tělo se tím stává prosvětlené, průchozí pro energii a lásku, která začíná sama tvořit náš život.

Když tělo žije dlouhodobě v komfortu a v bezpečí, duše umírá.

---

Existuje peklo?

Bůh ve vesmíru propojit světlo a temnotu. Tím, že se setkává temnota se světlem, vytváří se vibrace života. Je to tedy v pořádku, bez tohoto prolínání a vlnění by nebyl život. Světlo i temnota však touží po růstu. Co pohltí světlo, tím se světlo posílí, co pohltí temnota, to posílí temnotu. Co temnota pohltí a kde už se nedostane světlo, zůstává v temnotě. Ale až světlo bude mít větší sílu než temnota, temnota se sama stane světlem a vše co bylo zůstane ve světle.

Úkolem člověka je paradox. Úkolem člověka je oduševnit, transformovat hmotu. Hmotu prozářit láskou a hmota, přestože stále zůstává hmotou již není hmotou, ale láskou. Každý člověk je důležitý. Každý jednotlivý život může přispět ke světlu a pomoci naplnit to, co bude jednou naplněno. Naším úkolem je uvěřit, že žijeme cestu lásky a že v každé chvíli našeho života se skrze nás rodí láska. Není situace, která by nebyla správě zrovna tak, jak je. Jediné, co není správně, je náš pohled na tu situaci. Utrpení je iluze. Ve chvíli, kdy na utrpení nahlížíme z pozice lásky, utrpení neexistuje. Vše je láska. Proto jsou někteří jedinci schopni snést velké utrpení, protože nahlíží na toto z pozice lásky.

Můj příklad: Ve chvíli kdy mne někdo vnoří do ledové vody a bude mne tam násilím držet, bude to utrpení. Ale ve chvíli, kdy přijmu, že skrze ledovou vodu a pobyt v ním, se mohu otužovat, ozdravovat a transformovat své tělo, stává se stejná věc formou lásky. To samé s nemocí. Pokud přijmu nemoc jako nástroj, jak se stát lepším člověkem, utrpení se mění ve formu lásky.

---

Těžko se obrazy, které jsem mohla nahlédnout dostávají do slov. Není možné popsat nepopsatelné. Ale věřme, že vše, po čem toužíme už máme. Máme to u sebe, v těle. Hledejme nástroje, jak se dostat ke svému vnitřnímu vesmíru. Naše cesta bude v tu chvíli velké dobrodružství, které stojí za to žít.

Všichni jsme na cestě.

Sacharí